Bože

vrať mě na správnou, světlou stezku! Hihihi! Nejsem ani šílený, ani rozumný, ani ryba, ani rak. Můj život je strašně chudý, neboť kromě lásky, dosud nevyslyšené, v něm nic není. I když třeba je to jen nedostatek sebedůvěry, co mě vede k takovým závěrům. Neměl bych tak podléhat nudě a víc pracovat, třeba mě v budoucnu štěstí potká, co na tom, že jiné, než teď miluji, z tohoto milování musím lehce vyváznout, abych plnil vyšší závazky, vyšší, než milování, a to totiž ty nejobecněji mravné a úctu k rodičům, úctu k práci, úspěšnosti, pyjům v útrobách, ze kterých jsme všichni vzešli. Úctu ke štěstí. Slova, která používám, nesou mou myšlenku nepříliš, ale je to vlastně základní lidská myšlenka: jest-li-jest něco špatného na tom, když je člověk po různých stránkách zlý, když neobstojí v různých úkolech, když je nějak nectný, nečestný, nešťastný, neúspěšný, neupřímný, neopravdový.

Zítra

hrneček a pozvání na sobotu.