Katarína na Slovensku

Kataríně Džunkové

Člověk je podivuhodným poměrem,
jenž tehdy až svůj logos pozná,
když vlhké již vítězí nad suchým.
Dlouhá lidská reflexe
o čísle ukáže se v živém těle.
Již na počátku byl logos,
byl u Boha, ale je lidský:
Syn člověka zná sám sebe.
Nejdelší cesta (a pád snu)
vede zpět domů. Na jejím konci
je absolutní vzdání se
do rukou mužových,
jenž prostředníkem je božím.
Čtenáři milý, Kataríno,
odpusť a zapomeň navždy,
co bylo jednou napsáno:
Bůh již přišel
a zná jen dobré.

Zdá se mi moudré, že Duch je holubicí.
Vzduch všechno ovládá, v něm Bůh se vznáší:
přijímáme jej dýcháním
a nejenom na kolenou.