---
něha mě zajímá
v tvém zajetí
ve tvém objetí
určuji místo, kde je slunce
je v tobě
i když s narušenými paprsky
jsi asi duševně chorá
když tancuješ bez radosti
a já tě znásilňuji
---
oči jsou krychle v šedočerném prostoru
oči jsou můj pokoj
a můj pokoj dnes je připraven pro tebe
pojď a sedni si na postel
odhal ucho
břicho
vnitřnosti se v tobě krčí jako v koutě
naříkají je mi jich líto
a vůbec, chybí mi klobouk
sebral mi ho bůh
---
objímám tě zevnitř
praskají klouby prstů uvnitř tebe
abstraktní chladnou a kovovou kliku
okusuji a líbám
miliony jemných vibrací se sbíhají dole
je pozdě milovat, už jsi řekla
tak teče voda nitrem
jsem pozorný, ale násilnický
a tak si přeji
abych tvou tvář viděl
---
nejsem vzdělán o tvých rtech
bojím se tě jako smyslu života
ty spíš, ty už dávno spíš
já křičím
oknem dolů
to ale není ta nota která by rezonovala v tvém srdci
nikdy nebudeme spolu
zelený můj mozek září v pátém sektoru
noc mě umačká
se zlobou v srdci usínám
slábnou čím dál hlasitější výkřiky
---
čas mě drží v pokoji tvaru kvádru
čas mě drží v prostoru
s drahými kategoriemi
s asociacemi
mně je tak úzko z bytí v bahně
mně je tak osamoceně v samotě
tak neútěšno bez boha a bez matky
tak pusto bez smyslných bojů
neboť ona vše utla
celého mě utla
jako něco bezvýznamného
---
já mám na ni vztek
vždyť jsem se chytil
jejích vlasů křečovitě
jen proto, že jsem si přál
se jí držet
jen proto, že jsem ji ještě nechtěl odhodit
jako ona odhodila mě
dříve, než jsme se poznali
dříve, než jsme se drželi
ale už v té době, co jsem psal hloupé texty
k uzoufání nesmyslné
---
já jsem to bouřící město
které ti vrazí do očí
nebe z purpuru rozkvétá blesky
oslnivě bílou operou
bytovka ve třech vyzývavých rozměrech
veliká panelová krabička od sirek
s propadlými lícemi
od nichž se blesky odrážejí
slavnou scénu existencialismu vidíme
zakalovat matérii substanční
vytvářejíc věc o sobě
miluji taková odloučení
