pátek 5. června 2009
Jsoucno je nemocné
Jsoucno je nemocné. Neurobeat je svobodný. Amélie je... co je? Nu, je. Našla si. Prý. Asi se jí zeptám, je to k zbláznění. Lepitlapka vypráví, Poutník má krátké vlasy a hraje na kytaru v cigaretové Nirvana-mlze. A ve škole se tvářím tolik drze. On také, byl v Praze, namísto aby byl ve škole. Nevadí vám opakování slov? Snad ne. Hlavní je, že se mnoho dozvíte, na stylu nezáleží. Dnes jsem napsal další část povídky. Možná už jsem skončil, možná budu psát ještě dál. Je to o PM. Nesmím její jméno vyslovovat celé. Nicméně už tu o ní píšu mnohokrát. Takže je to jedno. V tomto týdnu jsem ji viděl jen asi dvakrát. Jednou na levé straně sloupu. Na pravé straně sloupu byl její druh. Mluvili spolu, ona se nakláněla a dělala různé výrazy a gestikulovala, ale poněvadž byl výjev hluchý, nic jsem neslyšel, vlastně proto, že jsem byl příliš daleko. To je smutné. Jako Amélie. Co dělá Amélie? Co dělá ta Amélie? Prý ji děsím. Proč mi to neřekla sama? Proč vlastně ji děsím? Asi tou svojí neomezeností. Ano, jsem neomezený šílenec. Jediné, co člověka omezuje, je jsoucno. Ale to je nemocné. Ontologie hlásí rozpad.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ludmil že mě děsí? Kdyby mě ludmil děsil, opravdu bych mu to řekla sama. Možná jsem řekla, že mě děsí, že ludmil vypadá, že je na tom nedobře. ale ludmil jako člověk - ten mě neděsí. A nyní už ani tím, čím mohl. Kdo to řekl?
OdpovědětVymazatCo dělá ta Amélie? Vše je o úhlu pohledu... Je teď Amélie zlá? Úhel pohledu. Je spokojená? Úhel pohledu. Sedí? Visí? Je? Kdo může co tvrdit s jednoznačností? Kdo se může spoléhat na jednen pohled jako na všeříkající? Inu, já nevím.
OdpovědětVymazat