Ὅρος

Je marné mluvit,
protože nelze
říct, proč jsme

známe tu
notu, kterou
se ozýváme

necudné nevyslovitelno
konečného života
daného v hmatu, čichu, zraku
a sluchu a také v chuti!

"Ohraničení" překročíme
přechodem k zemi
v našem srdci

jako Mikuláš, který obešel
všechny děti,
se vrátíme do svých domovů

poznávajíce pravdu
vyslovíme ji okrouhle
a nepřechodně budeme.

...

Lahev vína 
ti vracím, 
znalče lahví 

Tvář podzimu 
Skrývá se v zjevnosti. 
Dávám ti chvíli 

A budeš-li nespokojen s viděním hmatatelného, 
v němž zahlédneš nevysvětlitelné, 
to, co neosvítilo světlo, to, co nemá kořen: 

dám ti alespoň právo vždy moci změnit sám sebe. 
Přiměřeně ke svým nástrojům 
vykonáš dílo pro svůj užitek.

Kontinuita

Kontinuita je zachována, vracíme se samovolně ke svým zdrojům, divíce se jejich neuchopitelnosti a nejsoucnosti. Minulost není.

Vzpomínka na zlo

Naše šikovnost je tak veliká, že vzpomínané zlo se náhle stane zcela přítomným. Odmítajíce všeho radostného, jsme o velmi ubohém krajíci.

Ale naděje modlitby je vždy krásná.

Láska

jsi nevinná - věříš v iluze
proto odmítáš
nevíš však, že tě miluji
a všechno chtěl bych ti dát

nebo bych u tebe stál lhostejně, 
nepřátelsky?
zklamal bych lásku, o níž povídám?

proud slz by se vylil
z nádoby nad postelí
a v lese po cestě

vytrpět pro tebe nejhorší smutek bych si přál, ale ne ze zklamané touhy,
ale z lásky, navzdory Freudovi, smutek ze šťastné lásky
lásky k lidem a porozumění a tvé kráse

miluji tě

Pro mou fantazii, pro vaše pohoršení

Už sem nic psát nebudu, nemá to zpětnou vazbu a já jsem debil

Bože

vrať mě na správnou, světlou stezku! Hihihi! Nejsem ani šílený, ani rozumný, ani ryba, ani rak. Můj život je strašně chudý, neboť kromě lásky, dosud nevyslyšené, v něm nic není. I když třeba je to jen nedostatek sebedůvěry, co mě vede k takovým závěrům. Neměl bych tak podléhat nudě a víc pracovat, třeba mě v budoucnu štěstí potká, co na tom, že jiné, než teď miluji, z tohoto milování musím lehce vyváznout, abych plnil vyšší závazky, vyšší, než milování, a to totiž ty nejobecněji mravné a úctu k rodičům, úctu k práci, úspěšnosti, pyjům v útrobách, ze kterých jsme všichni vzešli. Úctu ke štěstí. Slova, která používám, nesou mou myšlenku nepříliš, ale je to vlastně základní lidská myšlenka: jest-li-jest něco špatného na tom, když je člověk po různých stránkách zlý, když neobstojí v různých úkolech, když je nějak nectný, nečestný, nešťastný, neúspěšný, neupřímný, neopravdový.