Pravé srdce, hledíš k Dobru

Pravé srdce, hledíš k Dobru.
Utrpení krásné, žiješ věčně,
na trůnu vládneš
všem lidským pokolením.

Když jsi milovalo
a rozlévalo svůj dar
a dalo nám svou krev
a věnovalo chléb

jedli jsme vděčně
a doufali v nekonečné
bytování před Tvou tváří.
Duchová koruna Tvá září

a my pokorně
se Tobě zaslibujeme
a spočinout v Tobě
toužíme.

Ὅρος

Je marné mluvit,
protože nelze
říct, proč jsme

známe tu
notu, kterou
se ozýváme

necudné nevyslovitelno
konečného života
daného v hmatu, čichu, zraku
a sluchu a také v chuti!

"Ohraničení" překročíme
přechodem k zemi
v našem srdci

jako Mikuláš, který obešel
všechny děti,
se vrátíme do svých domovů

poznávajíce pravdu
vyslovíme ji okrouhle
a nepřechodně budeme.

...

Lahev vína 
ti vracím, 
znalče lahví 

Tvář podzimu 
Skrývá se v zjevnosti. 
Dávám ti chvíli 

A budeš-li nespokojen s viděním hmatatelného, 
v němž zahlédneš nevysvětlitelné, 
to, co neosvítilo světlo, to, co nemá kořen: 

dám ti alespoň právo vždy moci změnit sám sebe. 
Přiměřeně ke svým nástrojům 
vykonáš dílo pro svůj užitek.

Kontinuita

Kontinuita je zachována, vracíme se samovolně ke svým zdrojům, divíce se jejich neuchopitelnosti a nejsoucnosti. Minulost není.

Vzpomínka na zlo

Naše šikovnost je tak veliká, že vzpomínané zlo se náhle stane zcela přítomným. Odmítajíce všeho radostného, jsme o velmi ubohém krajíci.

Ale naděje modlitby je vždy krásná.

Láska

jsi nevinná - věříš v iluze
proto odmítáš
nevíš však, že tě miluji
a všechno chtěl bych ti dát

nebo bych u tebe stál lhostejně, 
nepřátelsky?
zklamal bych lásku, o níž povídám?

proud slz by se vylil
z nádoby nad postelí
a v lese po cestě

vytrpět pro tebe nejhorší smutek bych si přál, ale ne ze zklamané touhy,
ale z lásky, navzdory Freudovi, smutek ze šťastné lásky
lásky k lidem a porozumění a tvé kráse

miluji tě

Pro mou fantazii, pro vaše pohoršení

Už sem nic psát nebudu, nemá to zpětnou vazbu a já jsem debil