Co je to nového/u děvčete mého/že vrata neotvírá?
Vrstvy lží se na mne navrstvily. Teď se musím příliš často ptát, příliš často, protože nevím nic jak je. Vidím jen ty lži, a někdy je považuji za pravdy. Ale ty mé otázky jimi neproniknou, ty otázky do nich narážejí, zastavují se o ně. Lži mě ubíjejí, svazují mě, dělají ze mě někoho, kým nejsem. Anebo máte i vy pocit, že jsem předurčen k blízké smrti a k pomalému smutku?
Zoufání
Být věrný, nevím už, co být
Chtěl bych, abych věděl
Netuším to
Být víc zajímavý
A hlavně být takový, jaký jsem
Nechci moc, zpovídám se
Čím být? Čím být, krucixif?
Nějakým slovem oslovit
milovanou
bytost ohromnou a mocnou,
nějaké slovo do ticha zašeptat
a dočkat se úderu ze tmy?
Lži jsou jako cibule. S příchutí česneku.
OdpovědětVymazat