Je jí konec

To a distant beloved "lover".

I.

Nu, ženy některé jsou strašně přetvářivé, licoměrné, že odměřují své líce, vypadají stále strašně krásně, ale při tom vás nesnášejí, jenže to na nich není ani trochu znát! Kromě toho tedy, že si odsednou na obědě anebo že se na vás nedívají, procházejí kolem vás bez povšimnutí a nezdraví vás, ovšem když ani vy nezdravíte je a pouze je pronásledujete a očima pronásledujete, nemáte se nejspíš čemu divit. Je to strašné, jak jsou krásné, tak krásné, že to ani vypovědět a navodit nemohu, však ale vy to ale každý znáte sám a lépe než já, neboť vaše zkušenosti s ženami jsou hojnější a hlubší. Já se tady můžu literárně snažit a pachtit jak chci, ale nic kloudného, co by ji vystihovalo, stejně nenapíšu, a tak se můžu spolehnout pouze na to, že ti, kteří mě znají, tu mezi řádyk přece jenom něco najdou a něco si z toho odnesou, třeba bezuzdný vztek, kteří je přinutí rozbíjet střešní okna a vrhat se do nicoty uměleckým saltem. Když vám dívka, jež vás ignoruje, dá tím nejstrašlivějším způsobem, tím nejvražednějším dopisem vědět, to, co byste měl, i při své tuposti, vědět - mimochodem znamená to také, že po nekonečném a sprostém nátlaku na ni jste ji k tomu donutili, což jí zavdává příčínu k ještě větší zuřivosti - nu, můžete se jíti oběsiti. Protože ona vám děkuje za váš návrh, že ji necháte být na pokoji. Takže ji musíte nechat být. Ona zažívá muka, když vás vidí ve škole, když se na ni díváte, jako by se nechumelilo. Chumelí se krev. Ona nepřistoupí na to, abyste na internetu vyhledával její fotky a stahoval si její hudbu a vyptával se na ni každého, kdo ji zná a kdo s vámi mluví, zapisoval si své zážitky z jejího pronásledování, literárně vyjadřoval své city a postoje, zapisoval sny; nechce, abyste o ní cokoliv věděl, nemá vás ráda, chce být svobodná, nechce něco dělat s vědomím, že na ni při tom civíte, má v sobě dost lidského studu a tak podobně, a celou tu dobu, kdy se vám zdá, že se usmívá jako anděl, se v jejím nitru odehrává ukrutný zápas, aby vás nerozsápala nebo nepřibila na kůl nebo vám neplivla do tváře, neboť nechápe, jak může někdo tak tupý, civící na ni existovat.

Slibuji ti, že tě nechám, že pozvolna odpluješ z mé mysli, to by se ostatně stalo tak jako tak. Zkoumat smysl života je zábavnější než honit dívky a milovat je. Než o ně usilovat. Zavřu se do vědeckých bádání a do procházek přírodou, najdu si přátele sobě rovné, nebudu usilovat o cosi krásnějšího, nýbrž spokojím se s nicotou a osamělostí, což je chléb mnichův. Doufám že jsi nenalezla v mých slovech přespříliš romantiky. Toto je text klidný jako voda, jako modlitba, a rázně uzavírá jednu etapu jako meč utíná hlavu na popravčím špalku.

II.

Ale možná bych se pro ni měl změnit, projít si metamorfózou? Možná bych se neměl vzdávat, možná je mou nebeskou povinností ji získat, ačkoliv je už nad slunce jasné, že mě nenávidí? Možná mě však pouze nyní nenávidí! Možná, že kdybych byl úplně jiný, měla by mě úplně jinak ráda! Člověk nemusí vystupovat ze své existence a přesto se může velmi změnit, můžu být otevřený, mluvný, přívětivý, ochotný, obětavý, poetický, silný, krásný, andělský, mohu být jakýkoliv, teoreticky.

Jenže zdá se mi to zbytečné. Musím najít smysl života. Žádná dívka, ani ONA přece nemůže být smyslem života! Ať sloužím jedině hledání smyslu života. Pro něj se nejde přes dobytí dívčího srdce. Dívčí srdce nechť se vzpírá a vaří a vzteká a sesílá na nás déšť a síru a oheň, ať nám přeje nicotu, stejnost, to, co máme, ať nám přeje nás samé, abychom se snědli! Mé srdce bude tlouci podle příkazů mé nietzschovské vůle. Jsem nadčlověk; jsem něco více než ostatní. Jsem služebník boží.

Sbohem, ty jedna dívko, PM.