Pohyblivá duše

Šel jsem na konec světa, otevřel jsem dveře a byl jsem zase na jeho začátku. Jakkoli je naše planeta veliká, je kulatá; a proto vydám-li se v jakémkoli směru, musím nutně přijít zase tam, odkud jsem vyšel. Stejně tak ten, kdo stoupá, se stále vrací k zemi do té nejnižší roviny. To ale neobhajuje stálost. Jsme-li na jednom místě, musí se hýbat alespoň naše duše. Jenže určité její pohyby nám mohou být nepříjemné. Je vlastně téměř nemožné její pohyb zastavit, neboť se vždy znovu a znovu sám od sebe rozbíhá. Dosáhnout stálosti těla i ducha je uměním Mistrů.