duchovní monolog

28.  4. 2009

jdeš a víš, že nejsi štastný
že se bojíš té bolesti, která tě varuje
při pohledu na fialové lány
při honbě za igelovitovými duchy
od vesnice k lesu

jdeš a byl bys radši, kdybys nešel
jenže kdy je možné
dělat něco jiného než co právě děláš
je snad možné říci něco jiného
než co říkáš
je snad možné sedět jinak
než právě sedíš
lze snad být méně hloupý
než jsi
lze získat více nebo méně lásky
než máš?

můj dech je jediným možným dechem ve vesmíru
dýchám a smiřuji se, že se to tak děje
je třeba dechu k odvaze a smíru
nevím však, čím se zbavit beznaděje

elegie zvučí jako za všech časů
nelze se zpět narodit, nelze umřít předčasně
nelze žít jeden okamžik dlouho nebo stále
jeden vjem vystřídá druhý a tak dále
bohužel či naštěstí, zákony jsou pevné
jako dech
nemohou být jiné zákony než zrovna jsou
snad v budoucnu
budou
až ty staré pominou