čtvrtek 8. října 2009

Eliotova poezie je úděsná

A ještě úděsnější je způsob, jakým ji čte - prostě jeho hlas, který, ač mé znalosti angličtiny nejsou příliš vysoké, mi říká, že tento muž - Thomas Stearns Eliot - to neměl mezi lidmi snadné.

Tak, co je nového? Nic. Lepitlapka kouří a maluje v Ostravě. Monthy hulí tamtéž a chodí na procházky do tamějších lesů. Já se těším na svou výpravu tam, kterou konám 28. října.

Jsem velmi úsporný. Vidím občas krásné věci a výjevy, ale moc mě nevzrušují, vlastně téměř vůbec.  Erotické síly jako takové ve mně pozoruhodným způsobem zdegenerovaly, tedy ne příliš pozoruhodným, ale zdegenerovaly, jako zdegenerovaly. Líbí se mi stále "slečna M.", stále míň. Pocity rozkoše mi zevšedněly, ale ještě ne natolik, abych mluvil k věci. Filozofuji a flákám se.

Čtu: Vražda v Katedrále (Eliot), O pravdě a Bytí (Heidegger), Nepojmenovatelný (Beckett), Verše (Rimbaudovy), Květy zla (musím je dočíst a vrátit do školní knihovny), Nečasové úvahy (Nietzsche), Nesnesitelná lehkost bytí (Kundera), The Doors (nevím kdo).

Provádím různé výstřednosti, a to jak ve škole, tak doma.

Spím dobře. Ztrácím vědomí i podvědomí brzy po ulehnutí, sny se mi nezdají a když ano, zapomínám je.

Ještě co se týče milostných otázek - všichni se teď dávají dohromady, všichni vstupují do mileneckých svazků, je to asi sympton podzimu, jak jsme se shodli s Lůcou, možná. Týká se to i dvou mých blízkých. Mne to nějak nezajímá - promýšlím sice, jak bych to umělecky zpracoval, ale že bych žárlil, to ne - a právě kvůli nedostatku citu to asi nezpracuji - i když uvidíme.

Docela tyju. Bolí mě občas záda, jsem ohnutý člověk a konstatuji drobnou konstatní výchylku - tak, jako se Amerika posunuje od Evropy, tak se moje páteř a všechno k ní připjaté pohybuje doleva, nezadržitelně, ale v této chvíli si to uvědomuji jen jako pocit, nikoliv ještě jako zlověstné proroctví nebo dokonce budoucí realitu. Ale vizionář asi jsem, zdálo se mi třeba dneska, že cítím plyn, ač můj otec ho necítil - tedy zřejmě žádný plyn v tom místě nebyl. Že bych si dovedl představit vůni plynu tak dobře, že jej cítím, aniž by existoval?

1 komentář: