středa 21. října 2009

Sen

Někoho čeká velmi milé překvapení. Jsem zvědav, jak na na ně zareaguje.

Jinak podnikám samé hezké výstřední krásné věci, jenže jsem byl pochválen a to mi znemožnilo je dále vykonávat, zítra půjdu do školy zakřiknut. A hlavně asi nepojedu do Ostravy - nebo pojedu tam? Je to nesmírné váhání. Inu, zavolám Mikšovi a zjistím od něj všechny podrobnosti o Čaji - matracové boudě, v níž mám bydlet - a pak se rozhodnu. Přeci jen, moci být pět dní svobodný, chodit na procházky s Davčou, účastnit se orgánu s Torvou, Barčou, Domčou, Lůcou, Vojtou, ... 

Důležitou událostí těchto dní je, že jsem se seznámil se zdejším básníkem. Je to dívka, ale obléká se jako muž a považuje se za něj. Tak spolu i mluvíme. Byli jsme za vsí v polích, četli jsme si básně, ukazoval mi obrázky. Žije v bídě. Dnes jsem mu chtěl vrátit film Butterfly effect, který mi půjčil, klepal jsem na okno, ale nikdo neotvíral, nikdo nebyl doma. Na zdi v dezolátním dvorku jsem si všiml pověšené kytary, nevím, co tam v takovém mrazu dělala. Prý může rozjímat do aleluja, zatopí si v krbu, natáhne se na postel a pozoruje jiskry z kamen, které rudě září do černočerné tmy. Třeba se tam někdy podívám, do toho příbytku. Otec tam jezdí jen na víkendy. Bohužel nemá pojem o literatuře, nezná ani Charlese Baudelaira. Je to možné?

Pěkné bylo, když jsem včera stopnul auto do školy poté, co mi ujel autobus, a když jsem dneska při cestě na autobusové nádraží kouřil cigaretu, a když jsem bloudil chodbami školy s očima zavázanýma šátkem a vrazil jsem do dveří, které se otevřely se zazvoněním a koncem hodiny, a Kateř mi ten šátek sundala a mé oči zaplavilo světlo a viděl jsem ji, a bylo milé vidět ji, než něco jiného.

"Proč to děláš?"

"Protože v téhle škole nejsou žádné změny, tak se tu může chodit i poslepu."

"To je pravda. Tak oni tu postaví třeba sloup..."

"Ne, ne sloup, spíš propast, že by se do ní dalo  spadnout..."

"Jo, propast."

Nu, tak nějak to bylo, ale ne přesně, pak jsem se ještě Kateř na autobusovém nádraží ptal, jestli jde zítra na italštinu, a řekla, že ano.

Tak přeci jen není taková nuda, jak jsem myslel. Je to zřejmě jen na člověku, jestli se bude nudit nebo ne, neboť každé místo ukrývá vše.

Žádné komentáře:

Okomentovat