Bože

vrať mě na správnou, světlou stezku! Hihihi! Nejsem ani šílený, ani rozumný, ani ryba, ani rak. Můj život je strašně chudý, neboť kromě lásky, dosud nevyslyšené, v něm nic není. I když třeba je to jen nedostatek sebedůvěry, co mě vede k takovým závěrům. Neměl bych tak podléhat nudě a víc pracovat, třeba mě v budoucnu štěstí potká, co na tom, že jiné, než teď miluji, z tohoto milování musím lehce vyváznout, abych plnil vyšší závazky, vyšší, než milování, a to totiž ty nejobecněji mravné a úctu k rodičům, úctu k práci, úspěšnosti, pyjům v útrobách, ze kterých jsme všichni vzešli. Úctu ke štěstí. Slova, která používám, nesou mou myšlenku nepříliš, ale je to vlastně základní lidská myšlenka: jest-li-jest něco špatného na tom, když je člověk po různých stránkách zlý, když neobstojí v různých úkolech, když je nějak nectný, nečestný, nešťastný, neúspěšný, neupřímný, neopravdový.

Zítra

hrneček a pozvání na sobotu.

Přijel jsem z hor

Zítra jdu opět do školy. V Itálii jsem lyžoval, hrál na kytaru a četl a psal.

Improvizovaná píseň s G akordem:

Buď - anebo

Smrt

Otázka rozřešena, žiji lehký život, nikoliv těžký, jakkoliv to zní fádně, zvolil jsem protilogickou rozkoš a s ní zlo a hloupost.

http://bandzone.cz/ludmil

Praha Dox

Nové centrum moderního umění, Holešovice, nebo, Náměstí Jířího Ortena, bílá budova, velká, samootvírací dveře, Petra v druhém poschodí s Magdou, loď plná pohlednic většinou od moře, kafe obyčejné, drahý antikvariát, střeva v pořádku, strach z okradení, strach chodit sám, kouření, pocit bezduchosti ostatních lidí, smýšlení o jejich duších. Dnes se konečně někomu podařilo vzbudit ve mě strach, strach, jsem bezmocný, budu si číst Dostojevského, Zápisky z mrtvého domu, nic nového pod sluncem, tak budu asi do zdi se dívat, hledaje nějakou novou rozkoš, co je nové, to není, tohle ne.

Věru je nenávidím

Jest to nenávist dekadentní, hluboká, promyšlená, procítěná a žárlivá, věru slastná však. A kdo si vůbec slasti užívá, nežli já? A to není jediný plod dneška. Hlavním, největším, nejvoňavějším (pro přednes zvolte prasácký pečlivý hlas starého úchyla) je myšlenka o tom, že láska, a ano, pohlavní láska, náleží idealismu, potažmo romantismu, nikoliv materialismu a to povýtce ne materialismu pozitivnímu. Neboť je povahy sebedestruktivní, což zajisté není rozumné a není to ani dobré pro vlastní zachování, pro vlastní blaho, jedná se vskutku o dosahování ideí.