Zobrazují se příspěvky se štítkemškola. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemškola. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 26. března 2009

Jak může někdo nesnášet literaturu?

Na hodině češtiny nám nikdo žádnou četbu nevnucuje. To, s čím při hodině pracujeme, se nedá přece označit za četbu. A to, o čem se mluví, to povinné není - nečte to skoro nikdo. Opravdu povinný je asi jen ten seznam knih k maturitě.

Já se nechci sice pyšnit nebo tak, ale dneska jsem si z knihovny vypůjčil dvě knihy - Stébla trávy Walta Whitmana a K majáku Virginii Woolfové. O té druhé knize vím jen to, že byla psána "proudem vědomí", protože to bylo jednou v nějaké soutěži, a že jako moderní próza to má něco společného s Joycem a Eliotem, a že autorka spáchala sebevraždu utopením. Nu snad se nepletu. A mělo to ještě jeden důvod, proč jsem si tuhle knihu vybral, ale ten bych si nechal pro sebe. Co se týče Whitmana, tak k tomu jsem byl odkazován z veršů Allena Ginsberga, který se právě Stébly v trávě inspiroval například ve své Sútře witchitského víru. A ta je moc pěkná.

středa 25. března 2009

Máme právě volnou hodinu

A já tu sedím, mařím čas a přemýšlím, co bych napsal. Čím mařím čas? Tím, že bych měl dělat úkol na francoužštinu, nikoli sedět, mařit čas a přemýšlet nad tím, co napsat. Proč nedělám úkol na francoužštinu? Protože jsem se rozhodl, že ho dělat nebudu. Ale teď se bojím, že mě za to čeká trest.

Za oknem se klátí bříza ve větru a bídné slunce rozsvěcuje zdi protějších paneláků. Obloha je modrá, zespoda mírně šedá. Na obzoru vidím, myslím, Třenickou horu.

Včera jsem psal noční báseň. Od nás je v noci vždycky slyšet vlak, když projíždí nedalekým nádražím. A tak jsem se o něm musel zmínit...

třeseš se v posteli, v prostředku března
napínáš uši, abys jimi zakryl paměť
posloucháš - slyšíš vlak
myslíš na Prahu, kam jede
okno v tvém pokoji svítí a zhasíná
cítíš se, jako když jsi v kině
chce se ti spát, usnout při filmu
a vlaky šumí, břicho mručí
prostředek března - není už čas?