Na hodině češtiny nám nikdo žádnou četbu nevnucuje. To, s čím při hodině pracujeme, se nedá přece označit za četbu. A to, o čem se mluví, to povinné není - nečte to skoro nikdo. Opravdu povinný je asi jen ten seznam knih k maturitě.
Já se nechci sice pyšnit nebo tak, ale dneska jsem si z knihovny vypůjčil dvě knihy - Stébla trávy Walta Whitmana a K majáku Virginii Woolfové. O té druhé knize vím jen to, že byla psána "proudem vědomí", protože to bylo jednou v nějaké soutěži, a že jako moderní próza to má něco společného s Joycem a Eliotem, a že autorka spáchala sebevraždu utopením. Nu snad se nepletu. A mělo to ještě jeden důvod, proč jsem si tuhle knihu vybral, ale ten bych si nechal pro sebe. Co se týče Whitmana, tak k tomu jsem byl odkazován z veršů Allena Ginsberga, který se právě Stébly v trávě inspiroval například ve své Sútře witchitského víru. A ta je moc pěkná.
Žádné komentáře:
Okomentovat