Tento příspěvek sem píši s plným vědomím toho, že jej nikdo nebude číst. Jedná se tedy čistě o produkt mé vůle, jehož cílem je pochopitelně mé vlastní blaho.
Začnu vybíjením vzteku na osobách, na kterých se mi zrovna zachce. Nejprve zkritizuji všechny ty, co se snaží psát krásné deníkové záznamy. Používají krásných poetických výrazů, popisují náladu, atmosféru, psychologii, svůj duševní stav. - To je odporné!
Poté se otřu o ty, kteří mi zakázali přístup na své blogy, popřípadě nedovolili přístup na své blogy. Přitom tam píšou jen ty své nesmysly. - To je taktéž odporné!
Když už jsem takto uvrhl do pekla sebe a jiné, zmíním se ještě o svém obecném názoru na teorii psaní, aby měli radost i ti, kdo si to číst nebudou, tudíž ti jediní, kdo si to číst budou:
Psaní je zcela zbytečné, trapné, předem odsouzené k záhubě - nikdy se nedotkne reality, a i kdyby ano, k ničemu to není, aneb - a co má být?
A co má být? A co má být? A co má být? A co má být?
Hudebním lidem není zatěžko hrát serenády a nokturna všude, kde se dá.
Jinak, jsem blažen, že mi naprosto nikdo nic nerozumí, že jsem dokonale odcizen všem lidským bytostem, že už mě uvrhli v zatracení i ti, kteří se mi dosud nanejvýš smáli.
Ave satan! Ave marie! (Doufám, že se ave nepíše s dvojtým W. Už jsem hovořil o svém úmyslu jít studovat latinu?)
Tak, a to je všechno. Vy všichni zakrslí, bídní ničemníci, propadněte se do země! Buďte spáleni pekelným ohněm!
Žádné komentáře:
Okomentovat