Sen, dopoledne 21. 7. 2009

Její obličej se na mě usmál z sms. Napsala: "Ahoj. Už jsem nemohla vydržet ten tvůj pohled, páchala jsem ti neprávem bezpráví, které už mě páchat nebaví. =)" Bylo to na louce, kolem byli spolužáci. V tu chvíli už jsem měl palec rozežraný rybou, zalepili mi to doma, vyndaval jsem z toho prstu kromě ryby a jejího ostnu ještě salám a sýr... mé maso. Hodil jsem je do koše, doma. Ona však o tom nevěděla. Mobil jsem držel druhou rukou. Cítil jsem se zvláštně. Tušil jsem budoucí štěstí. Nechápal jsem ale, jak se to mohlo stát. Nejdřív jsem chtěl odepsat: "Já to věděl, cha, cha," ale mohl bych ji tím hned ztratit. Neznala mě. Zkoušela... poslala ještě další zprávy. Doufala asi, že se vyrovnám aspoň části jejího ideálu. To je asi úzkost... přemýšlím, co jí napsat a co jí budu psát celé ty roky... nebo těch pár dnů, než o její přízeň příjdu. Přízeň té dívky je pro mě břemenem. Napsal jsem: "Mám velkou radost..." Pak jsem létal po střechách mrakodrapů a rozestavoval tam lehátka, byla noc. Proč to byl sen a co mi ten sen říká? Myslel jsem si, že je to pravda. Co mám dělat? Ležím na břiše a píšu. To mám dělat? Jsem asi moc ženský, ona očekává mužnost? Co chce? Ale, zklamánať! Nic nechce.