Absolutní děvka 3

Bylo mi hůř než obvykle, nikdy jsem ještě neměl takový odpor k tomu to dělat, jako právě teď. Moje láska ležela na posteli přede mnou, hlavou se opírala o polštář a dívala se na mě zvláštním pohledem, ve kterém se zračilo očekávání, ale také jakási výčitka - snad že je mi lhostejná a že mám kromě ní i jiné, snad pro nějaký úplně jiný a hlubší důvod, možná dokonce v tom pohledu žádná výčitka nebyla, byl to snad obyčejný dívčí pohled, prozrazující to, že na svůj výraz vůbec nemyslí, neboť je zaujata naším aktem, ač já jím zaujat nejsem ani trochu - byl bych teď tisíckrát raději na jiných místech, sám, někde v chladu a hluboce bych spal. Bylo to její poprvé - proto byla asi tak napjata a tak nepřívětivá a divná, což mě ale odrazovalo ještě se o něco snažit. "No tak, buď něžný, já su křehká, bolí mě to, a tváříš se, jako že tě to nebaví," ozval se slabě její hlas. "Nebaví, nebaví," řekl jsem si jako by sám pro sebe, nestaraje se, zda to uslyší, nebo ne. Oči se jí zaleskly a ústa se pootevřela, ulekla se, dostala strach - bolelo ji to čím dál tím víc, postel strašlivě vrzala, tvář měla zrosenou potem a nejspíš i slzami - krev všude stříkala, celý její klín byl zakrvácený, také značná část mého těla už, podbříšek, můj pohlavní orgán, fialové prostěradlo - a položil jsem ucho na její hruď ne kvůli ňadrům a jejich hrotům, ale kvůli srdci - které tepalo tak slabě - a její plíce se nadýmaly nepravidelně a se sípáním - asi jsem se dopustil imaginativní vraždy, její modré oči se na mě dívaly strašlivě a zvolna hasly a hnědly - klobouk sjel samovolně z hlavy po ramenou dolů, černé vlasy zcela znehybněly, její bledá, vápnová kůže - ne suchá, ale vodová, ne teplá, ale chladná, s růžovými jizvami všude po těle -- "Tak jsi mrtvá," řekl jsem potichu, "absolutní děvko. Přinutila jsi mě ne pouhými penězi, abych se stal tvým milencem - byla jsi jednou z nejkrásnějších, byla jsi jednou z absolutních děvek, ne moc vyznámnou... hnala mě k sobě, vzalas mé peníze a já musel za nimi do tvého klína. Jeden z nás musel zahynout, já, nebo ty, bylas mi důstojnou soupeřkou, absolutní děvko, ale přesto nakonec - mrtva jsi ty - a já jsem bezmezně živ. Ha ha ha ha ha ha!" A dveřmi jsem vyšel zase ven a šel jsem domů.